Datum: 7.1.2002Zdroj: RespektAutor:

Muži cti

Italská policie má úspěchy, ale mafii se vymítit nepodařilo. Před necelým měsícem, 10. prosince, dopadla italská policie Giuseppeho Barbara, kalabrijského mafiána, který řídil rozsáhlou síť pašeráků drog. 23. listopadu byl v Palermu odsouzen na doživotí za čtyři vraždy pětadvacetiletý Giovanni Riina. Jeho otec Salvatore "Toto" Riina, bývalý šéf sicilské mafiánské organizace Cosa Nostra, je ve vězení už od ledna 1993 -- celkem má na svědomí 78 vražd. V den vyhlášení rozsudku nad Riinou juniorem pronikla na veřejnost zpráva o zatčení 164 údajných členů další mafiánské skupiny Sacra corona unita, operující především v Apulii. A o tři dny dříve, 20. listopadu, policie v přístavu Bari na italské straně Jadranu udeřila proti pašerákům cigaret z Balkánu. Při razii bylo zatčeno 40 lidí a vyšetřovatelé tvrdí, že se jim podařilo odhalit spojení kalabrijské mafiánské organizace N'drangehta s Cosa Nostrou a s neapolskou Camorrou. Podle počtu úspěšných zásahů to vypadá, že Itálie nad mafií vyzrála a postupuje k jejímu zničení. Je to však jen zdání.

Se souhlasem lidu

Mafie je fenomén chudého italského jihu, jenž se nepodařilo hospodářsky a sociálně integrovat se severem. Ilegální obchody a přerozdělování veřejných financí v duchu klientelismu tu mají hluboké kořeny. Kriminální zprostředkovatele moci se zde začali objevovat už koncem devatenáctého století v prvních desetiletích po politickém sjednocení poloostrova. Pohybovali se na hranici zákona, ale jejich členové byli nazýváni "uomini d'honore", "muži cti". Opírali se o souhlas populace, protože udržovali kázeň, byť si jí vynucovali brutálními metodami. Zprvu operovali jen na Sicílii. Po druhé světové válce ovšem souhlas začal do určité míry mizet. Mafie mohla fungovat -- korumpovat, manipulovat, vydírat a zabíjet -- jen díky tomu, že se lidé báli a mlčeli. Pokud někdo přestal respektovat pravidla hry, třeba odmítl platit "pizzo", tedy výpalné, nebo začal být příliš zvědavý, čekala jej obvykle smrt. Proto tolik mrtvých podnikatelů, soudců, politiků a novinářů. Počet zavražděných osob na Sicílii během osmdesátých let jde do tisíců. Poválečná desetiletí lze charakterizovat jako soužití státu s mafií. Gangsteři a jejich spojenci byli sice zatýkáni, ale po určitém období obvykle propuštěni. První změnu přinesl až rok 1982, kdy byly v italském právním systému definovány trestné činy jako spolčení s mafií, praní špinavých peněz a obchodní soutěž vedená metodami mafie. "Muži cti" nebyli vyšetřováni pouze za konkrétní spáchaný trestný čin, ale právě i za to, že jsou členy mafie. Za mřížemi jich skončilo několik set. Přesto zabíjení a korumpování pokračovalo dál. Skutečným zlomem byl rok 1992, když rukou mafiánů zahynuli dva nebojácní soudci, Giovanni Falconi a Paolo Borsellini. Jak vyplynulo z vyšetřování, oba byli zavražděni na osobní příkaz Salvatora Riiny. O rok později vybuchly v Miláně, Florencii a Římě bomby, které přivodily smrt deseti náhodným lidem včetně dvou dětí. Nálože byly nastraženy na místech s historickým či kulturním významem. Jak při výslechu potvrdil Giovanni Brusca z organizace Cosa Nostra, útoky měly jediný cíl. "Způsobit paniku veřejnosti a kolaps cestovního ruchu v Itálii," uvedl tento "pentiti", tedy mafián, který porušil pravidlo mlčenlivosti a promluvil. Souhlas sicilských obyvatel se v tu chvíli změnil v poměrně hlasité odsouzení. Státní úřady zahájily tvrdou odvetu. Ministerstva založila Národní centrum proti mafii. Policisté dopadli Riinu. A začalo vyplývat, jak silné vazby mají mafiáni v politice. Byla zahájena řada soudních řízení a v roce 1996 stanul v lavici obžalovaných i sedminásobný italský premiér Giulio Andreotti. Vyšetřovatelé jej obvinili, že objednal vraždu jednoho nepohodlného novináře a že byl napojen na mafiánské klany. Ovšem tažení netrvalo dlouho. V poslední letech italská politika spíše působí dojmem, že se podsvětím už nechce zabývat a nejraději by vše zametla pod koberec. I Andreotti byl pro nedostatek důkazů nedávno zproštěn všech obvinění. Otázka boje proti mafii se v kampaních před květnovými parlamentními volbami takřka neobjevila. Jako by problém vůbec neexistoval. Mafie však v průběhu devadesátých let nezahálela a přizpůsobila se podmínkám globalizovaného světa. Opustila strategii vraždění. Snaží se infiltrovat do vlivných hospodářských a politických kruhů. Machinace dnes provádějí experti v saku a kravatě, kteří vystudovali prestižní univerzity. Leoluca Orlando, bývalý starosta sicilského Palerma, to popsal takto: "V městě už nemáme 240 zavražděných ročně. Ale mafie dále ohrožuje společnost přes svoje finanční sítě." Po Riinově odchodu se nejvyšším "kmotrem" stal Bernardo Provenzano, jehož poslední známá fotografie pochází ze šedesátých let. Pro svou houževnatost získal přezdívku "Traktor". Policie po něm pátrá už pětadvacet let. Provenzano zahájil reformu, v jejímž důsledku se mafie od tradičního zastrašování, vydírání a ovlivňování veřejných zakázek zaměřila na ilegální mezinárodní byznys nejen s cigaretami, které z Balkánu a Řecka míří přes Itálii do západní Evropy, ale i se zbraněmi, drogami a ženami. Statistiky italské vlády uvádějí, že roční obrat obchodu s drogami v zemi činil v polovině devadesátých let zhruba devět miliard dolarů. Britský týdeník The Economist to ve své červencové hodnotící zprávě italské ekonomiky potvrzuje. Cituje nejmenovaného soudce, který tvrdí, že "Cosa Nostra je dnes slabší, než byla před deseti lety, ale silnější, než byla před pěti lety". V určitých čtvrtích Palerma prý mafie "už opět vládne" a "tamější lidé, když je někdo oloupí, celou věc nahlásí mafiánům, nikoli policii." Národní asociace malých podnikatelů odhaduje, že až 80 procent obchodů v Palermu a Catanii odvádí výpalné. Otevřít a provozovat restauraci v Palermu je prý dnes stejně složité jako před deseti či více lety. Premiér Silvio Berlusconi však dává jasně najevo, že záležitost pro něj není prioritou. Má plné ruce práce s reformou soudnictví. Není tajemstvím, že chce justici dostat pod kontrolu a zabránit tak pokroku ve vyšetřování jeho vlastních obchodních konfliktů se zákonem. V současném italském parlamentu je přitom až osmdesát poslanců, převážně právě z jeho strany Vzhůru, Itálie, podezřelých či dříve přímo vyšetřovaných z kontaktů a spolupráce s mafií. Poslanecká imunita jim slouží jako ochranný krunýř. Zrušit by ji mohl leda sám parlament, v něm však má Berlusconiho strana většinu, takže o imunitu nikdo z osočených dosud nepřišel. Nejznámější je kauza Cesara Previtiho, ministra obrany v první Berlusconiho vládě v roce 1994 a nynějšího poslance. Je obviněn z mafiánských vazeb a korupce, konkrétně zprostředkování úplat soudcům, kteří se snažili přijít na kloub Berlusconiho obchodním machinacím. Italští vyšetřovatelé se v této kauze opírají o údaje ze Švýcarska, protože platby měly proběhnout přes tamější peněžní ústavy. Previti byl už dříve, v roce 1998, obviněn z podplácení soudců s úmyslem ovlivnit jejich verdikt v případech, které se týkaly Berlusconiho obchodních zájmů. Všechna obvinění však popírá, soudnímu postihu se úspěšně vyhýbá a nynější parlament ho chrání. Berlusconi, jeho osobní přítel, celou věc bohorovně bagatelizuje.

Záruka pořádku

Pietro Lunardi, ministr pro infrastrukturu, loni v srpnu prohlásil, že "Italové si konečně musí na mafii zvyknout". Má pravdu? Určitě ne, tvrdí ti, kteří s mafiánskými klany zápasí už desítky let. Podle nich je třeba přesvědčit společnost, že soužití s mafií je nepřijatelné nejen eticky, ale i ekonomicky. Lidé by měli pochopit, že pokud bude existovat, nebude možné svobodně podnikat, a že právě její působení přispívá k vysoké nezaměstnanosti, která se na Sicílii pohybuje kolem třiceti procent. Ale Itálii lhostejnost vládne, dalo by se říci. V průzkumu z minulého roku na jednom gymnáziu v sicilské Lilicatě polovina dotázaných studentů na otázku "Co je mafie ?" odpověděla, že se jedná o určitý systém, který udržuje pořádek ve společnosti. A Berlusconi si voliče získává tím, že slibuje nikoli boj proti mafii, ale boj proti nezaměstnanosti. Zatím mu to vychází. Autorka je novinářka, nyní studuje na European Institute College

Zpět na seznam zpráv