Datum: 15.9.2003Zdroj: www.idnes.czAutor: Tomáš Vlach

Na heroinové dálnici je rušno

Stojíme na břehu řeky Pjandž: pouhých 300 metrů od nás už je Afghánistán. Zřetelně vidíme polonahé děti, pobíhající mezi hliněnými domky. Silný proud řeky hlasitě šumí, je začátek léta, a tak má Pjadž hodně vody z tajících ledovců. Údolí obklopují hory: začíná tu podhůří Hindukúše a Pamíru. Napohled idylický kout Střední Asie, ve skutečnosti jedna z největších drogových magistrál na světě. Právě tudy, přes řeku a pak dále do vnitrozemí, putují drogy ze sousedního Afghánistánu, kde odhady letošní sklizně trhají všechny rekordy.

30 dolarů za cestu

Droga, tedy z 90 procent čistý heroin, se vyrábí v tajných laboratořích ještě na afghánském území. Z Afghánistánu putují drogy několika směry. Buď přes Írán, Turecko a balkánské země do Evropy, nebo takzvanou "severní" cestou: přes země post-sovětské Střední Asie do centrálního Ruska a dále do Evropy. Pouť afghánského heroinu začíná v tajných skrýších na břehu Pjandže, odkud ho pašeráci po desítkách kilogramů přenášejí do Tádžikistánu.

Hornatý terén skýtá spoustu možností k úkrytu, a to ozbrojené pašerácké skupiny, které tvoří vesměs zkušení afghánští válečníci, umí využít. Za jednu cestu přes hranici dostávají "chodci" 30 dolarů, což není nic v porovnání s cenou nákladu. Chodí až v desetičlených skupinkách, aby případně dokázali vzdorovat pohraničníkům. Nejúpornějšími protivníky jsou ruští pohraničníci, kteří na tomto úseku působí na základě mezivládní dohody.. Pokud se obě skupiny potkají, končí to zpravidla přestřelkou, kdy létají i střely z kulometů a rakety. Afghánští pašeráci dobře vědí, že v případě dopadení jim v Tádžikistánu hrozí doživotní žalář, trest smrti místní úřady na cizince neuplatňují.

"Čas od času slyšíme v noci přestřelky, je to jako ve válce" říká učitel Kurbon z vesnice Kišty, Aktivita afghánských pašeráků, podle něj neustala ani poté, co pohraničníci rozmístili v každé vesnici posádku. "Jsou schopní odstřelit vás kvůli maličkosti" ošívá se Kurbon při otázkách na spolupráci pašeráků s místními obyvateli. Trvá celou hodinu přemluvit ho, aby se jen zmínil o problému, o kterém tu ví každé malé dítě. Pašování drog je samozřejmě výnosné i pro místní, a tak se rádi do řetězce vloží v roli kurýrů z pohraničí do hlavního města Dušanbe. Protože nemají několik tisíc dolarů v hotovosti, berou si od afghánských pašeráků menší množství heroinu (to v místních poměrech znamená kolem jednoho kilogramu) na dluh. V mnoha případech se už stalo, že o zisk nějakým způsobem přišli (byli zatčeni či jim překupník nezaplatil), a nemohli proto dluh vrátit. Pašeráky ale takové výmluvy nezajímají. Když nezaplatí, v noci přijdou a ve vší tichosti si na afghánský břeh odvedou dlužníka nebo někoho z jeho rodiny, a drží ho do té doby, než se příbuzným podaří peníze sehnat. "Někteří tam byli i čtyři roky, a když věznitelé poznali, že rodina peníze opravdu nemá, pustili je. Ale museli si to odpracovat. Jako třeba můj soused, který byl volný až poté, co jim postavil mlýnici." říká Kurbon. Rukojmí nemají podle něj vyhráno ani poté, co se vrátí domů. Pokud se o jejich prohřešku dozví policie nebo místní tajná služba KGB, hrozí dvacetiletým žalářem a žádají úplatek okolo tisíce dolarů. Nicméně podle současných policejních statistik už hlavní vlna únosů pominula a většina rukojmí se vrátila domů, na afghánské straně přesto zůstává několik desítek občanů Tádžikistánu.

Stačí podplatit soudce

"Bohužel musím konstatovat, že po pádu Talibanu se drogová situace v naší zemi nezlepšila, ale má naopak tendenci se zhoršovat" říká ředitel Národní protidrogové agentury generál Rustam Nazarov. Jen za půlku letošního roku zabavili jeho lidé 5 tun drog, z toho 3,5 tuny byl heroin (podle některých teorií se bezpečnostním složkám podaří zachytit kolem 15 procent drog, putujících přes území Tádžikistánu). V zemi působí několik větších a řada menších kriminálních skupin, které se zabývají převozem drogy dále na západ. Pašování rozjíždějí ve velkém stylu: zatímco ještě před nedávnem najímaly drogové gangy jako kurýry nevinně vypadající babičky, nyní už dominují tajné schránky v útrobách automobilů. Pojmou desítky až stovky kilogramů, a nelze je odhalit jinak než rozřezáním vozidla autogenem. Tak jako v ostatních středoasijských zemí lze jenom spekulovat o tom, nakolik pašeráci využívají krytí z vysokých míst policie, tajných služeb či politických kruhů. "Ano, stává se to" odpovídá generál Nazarov na otázku, zda jsou do drogového byznysu namočeni příslušníci složek, kteří by naopak měli s tímto problémem bojovat. "Ale v poslední době se snažíme čistit bezpečnostní aparát od lidí, kteří se tam v době občanské války dostali náhodou. Dnešní generace pracuje už zodpovědně a poctivě" pokračuje generál.

Jeho slova občas potvrdí i místní televize, která pravidelně ukazuje reportáže o dopadených pašerácích a jejich komplicích z řad policejních důstojníků okresního formátu - zatím ale nebyla odhalena žádná větší ryba. Napojení narkomafie na státní aparát se v Tádžikistánu rozmohlo v letech občanské války, a přetrvalo i dlouho po ní. Příkladem je dva roky stará vražda novináře Džumachona Chutamiho, který se tématu drog a pašeráků věnoval v místní televizi. Nepohodlným začal být až ve chvíli, kdy si chtěl natočit tváře šesti pašeráků, které policie zatkla při pokusu převézt v nákladním automobilu do Ruska zásilku heroinu. Proč takový rozruch až poté, co byli kurýři stejně v rukou policie? Mafie totiž spoléhala na to, že se podaří podplatit soudce a proces zastavit - což zmařilo zveřejnění podrobností případu a hlavně tváří a jmen pašeráků.

Zpět na seznam zpráv