Datum: 20.7.2002Zdroj: www.euro.czAutor:

Sličný Don a Joe Bananas

Říkalo se mu nejprve Sličný Don, protože nosil okázalé šaty. Potom Teflonový Don, protože několikrát pokořil americkou justici. Jeden z nejobávanějších mafiánů letos v červnu opět dostál svému jménu. I když byl v roce 1992 odsouzen na sto let žaláře, opustil věznici už po deseti letech: ve svých jedenašedesáti zemřel v missourijské vězeňské nemocnici na rakovinu hrdla. Jmenoval se John Gotti.

Pohřeb měl Sličný Don slavný. Svou výpravností předčil dokonce i poslední rozloučení s dalším velkým mafiánem Josephem Bonannem, který zemřel na infarkt o měsíc dříve. Sedmadevadesátiletý Bonanno, jenž nenáviděl svou přezdívku Joe Bananas, opustil svět ve větší tichosti především proto, že už před třemi desítkami let odešel do důchodu, a i když dožil na svobodě, neměl již větší vliv. O Johnu Gottim se naopak tradovalo, že chod svých "firem" řídí i z vězení. Smuteční průvod, projíždějící newyorskou čtvrtí Queens, čítal sto automobilů. Některé černé limuzíny byly vystrojeny jako alegorické vozy představující Gottiho záliby - cigára, koně či sklenice martini s olivami. Ostatně, mafiánské přehlídce přihlížely z chodníků davy zvědavců i proto, že na hřbitov odjížděla legendární předloha mnohých hollywoodských filmů.

Rozprášené rodiny

Bonanno a Gotti patřili k rodinám, jež spoluvytvořily tak řečenou velkou zločineckou pětku: Za nejmocnější je ve Spojených státech považována rodina Genovesů, která podle údajů FBI z letošního roku disponuje asi 152 gangstery. Co do počtu ostrých mužů je na druhém místě rodina Gambinů, k níž náležel i John Gotti (130 gangsterů). Následují rodiny Lucchesů (113), Colombů (90) a konečně i Bonannů s 85 muži. Údaje FBI a newyorské policie potvrzují, že tyto počty se neustále zmenšují, od roku 2001 prý rodiny přišly asi o šedesát zločinců.

Mezi nejvýnosnější činnosti všech pěti rodin patří ochrana podniků před neexistujícím nebezpečím (termín racketeering je známý i v České republice), vydírání, pašování zbraní, loupeže, defraudace. Tajný agent FBI, kterému se v letech 1998 až 2001 podařilo získat důvěru rodiny Genovesů a zevnitř překazit řadu jejích plánů, uvedl, že tato skupina vydělala za ony tři roky jenom na racketeeringu asi čtrnáct milionů dolarů.

Americká FBI se chlubí tím, že současný počet pěti rodin je výsledkem dvacetiletého boje s organizovaným zločinem. Desítky dalších prý byly rozprášeny, mezi nimi také rodina DeCavalcantů, jež se stala předlohou k televiznímu seriálu Rodina Sopranů vysílaného i v České republice. A proč přečkala policejní ofenzivu právě ona zmíněná pětka? Prokurátorka Mary Jo Whiteová řekla BBC, že "přežily ty rodiny, které byly méně násilnické než ostatní". V květnu zemřelý Joseph Bonanno by s ní pravděpodobně nesouhlasil. Ve své autobiografické knize "Muž cti" nejenže popírá, že by cosi jako mafie kdy existovalo, ale sám sebe a své blízké nazývá "venture capitalists".

Joe Bananas má pravdu v tom, že skutečně byly chvíle, kdy se podnikání mafie onomu označení blížilo. V posledních deseti letech se především klan Bonannů a Colombů několikrát pokusil ovládnout Wall Street. Naposledy v roce 2000, kdy FBI označila odhalené podvody s akciemi za největší v dějinách americké historie. Dohledaná škoda činila asi 50 milionů dolarů, zatčeno bylo 120 lidí včetně newyorských policistů, 57 licencovaných brokerů a 30 investičních bankéřů.

Potíž byla v tom, že nechyběly mafiánské metody: rodiny vydělávaly na ovlivňování cen, jehož dosahovaly vydíráním, podplácením či pohrůžkami smrtí. Toho se prý dočkal například i William Stephens, šéf strategických rozhodnutí v sanfranciské společnosti Husic Capital Management; aby ho nezabili, pomohl vytunelovat penzijní fond v hodnotě 300 milionů dolarů. Násilí chybělo snad jen na falešných webových stránkách, kde se prodávaly neexistující akcie.

Býkova zrada

Jak je ovšem možné, že Teflonový Don, na kterém se tolik let neuchytilo žádné obvinění, vyfasoval v roce 1992 sto let a nechal se zavřít do nejstřeženější federální věznice v zemi?

Muž, který nezačal zločineckou dráhu nijak oslnivě - krádeží míchačky na beton, muž, který si v šedesátých letech získal respekt padreho Carla Gambina, neboť pomstil vraždou smrt jeho syna, muž, který byl v letech největší slávy přirovnáván k legendě Al Caponemu byl - jak jinak - zrazen. Jeho někdejší pravá ruka Salvatore Gravano, řečený Býk Sammy, se nechal justicí uchlácholit a svědčil. Sammy pod přísahou doznal, že John Gotti byl zapojen do deseti vražd. Dosvědčil, že v osmdesátých letech Gotti osobně sledoval popravu Paula Castellana, někdejšího vůdce Gambinovy rodiny, aby převzal jeho místo. Zkrátka, Býkova zrada postačila americké justici ke stoletému verdiktu; Sličný Don měl třiadvacet hodin denně po celý svůj zbývající život strávit o samotě v maličké cele, s hodinovou procházkou. Na tomto úspěchu se významně podílel i někdejší newyorský (v Čechách by se řeklo krajský) prokurátor Rudolph Giuliani, pozdější legendární starosta města New York.

A Salvatore Gravano? Byť přiznal, že se podílel na devatenácti vraždách, v roce 1995 mohl výměnou za korunní svědectví opustit vězení a byl zařazen do federálního programu pro svědky. Dostal novou identitu, mohl si ponechat všechny své ilegální miliony a jako Jimmy Moran se s nimi odstěhovat do Arizony. Veřejné pobouření bylo veliké, ale příbuzní mafiánských obětí protestovali marně. Tak to chodí.

Jenže Býk Sammy nevydržel. V únoru 2000 jej zatkli agenti z protidrogové agentury DEA. Jimmy Moran vybudoval v Arizoně dealerskou drogovou síť. Jeho lidé prodávali v tamních klubech 25 tisíc tablet extáze týdně, což představovalo zisk kolem jednoho milionu dolarů měsíčně. Dělo se to ve stejném čase, kdy někdejší korunní svědek přednášel na konferencích FBI o tom, jak nejlépe pracovat s informátory. Ačkoli se Býk Sammy pokusil domluvit s justicí i napodruhé, tentokrát nebyl vyslyšen. Odpykává si patnáctiletý trest a čelí dalším obviněním. Velkou radost, píší americké deníky, z toho nemají pouze pozůstalí jeho obětí, ale i členové velké zločinecké pětky. "Jak jemná ironie," řekl BBC John Mitchell, Gottiho právník, "že se americká justice nakonec obrátila proti Gravanovi."

Budoucnost nejistá

Ať se to líbí, nebo ne, americká média se v portrétech zemřelých mafiánů neubránila jisté nostalgii. S Teflonovým Donem a Joe Bananasem odešlo kus newyorské historie. A 97letý Bananas pamatoval samozřejmě ještě více než slavnější, ale mladší Don.

Jestliže byl John Gotti k legendárnímu Al Caponemu pouze přirovnáván, Joseph Bonanno s ním skutečně pracoval - jako mladík pro něj pašoval zbraně. Bonanno se narodil na Sicílii (Gotti v New Yorku) a do Spojených států přišel ilegálně přes Kubu. Jeho nejslavnější okamžiky přišly v období takzvané "banánové války" v letech 1964 až 1969, kdy proti sobě bojovaly tři rodiny z velké pětky. Pokusy o atentát na kolegy Carla Gambina a Thomase Lucchese Bonannovi nevyšly, a tak byl uzavřen mír a ustavena "Komise". Šlo o jakousi správní radu zločinu, která ovládala řadu amerických měst. V letech, kdy Gotti teprve kradl míchačky a kamiony, Bonanno byl jejím členem. Rozdíl mezi osobní historií Bonanna a Gottiho ilustruje také nejistou budoucnost mafie v oné tradiční rodinné podobě.

Dostupné informace dokládají, že mafie se potýká s generační otázkou. Děti mafiánů vystudovaly nebo studují na nejprestižnějších univerzitách a najímat nové ostré muže je stále těžší. Především proto, že chybí ona tradiční loajalita, sounáležitost "s rodinou", kterou v minulosti pomáhala tvořit sociální situace a imigrantské prostředí vůbec. FBI tvrdí, že rodiny se naposledy pokusily o nábor v roce 2000. Rodina Genovesů se prý rozrostla o devět gangsterů, Lucchesovi o tři. "Je třeba doplnit krev, ale je to složité," řekl deníku Washington Post nejmenovaný insider.

"To, čemu se říká mafie, je vlastně jen speciálním souborem vztahů mezi muži," napsal Joseph Bonanno ve své již zmíněné knize. Patří ona speciálnost do dnešní doby - a v co se promění? Sledujte internetové stránky FBI. Anebo ještě lépe: příští hollywoodské filmy. Michal Růžička autor je redaktorem BBC

Zpět na seznam zpráv