Vlna hromadných vězeňských nepokojů se v bývalém Československu vzedmula s nově nabytou demokracií a svobodou po listopadu 1989. Nejprve se začali bouřit odsouzení zejména ve slovenských věznicích. Největší protest se odehrál v březnu 1990, kdy hladovka vězňů ve slovenském Leopoldově přerostla v otevřenou vzpouru spojenou s nátlakovými akcemi odsouzených. Vzpoura byla potlačena až po čtyřech týdnech. Při zásahu bylo zraněno 29 odsouzených, jeden vězeň zahynul.

Začátkem 90. let se objevily hromadné protesty i ve věznicích na území České republiky. Na intenzitě začaly získávat opět od roku 2000, přičemž značnou část revoltujících vězňů v posledních letech tvoří cizinci, zejména občané bývalého Sovětského svazu:

10. ledna 2000 - Začala zhruba týdenní vzpoura v českých věznicích, při níž vězni vyhlášením hladovky a nekázní protestovali proti novému zákonu o výkonu trestu a proti špatným sociálním podmínkám ve věznicích. Šlo o dosud největší vzpouru vězňů v České republice. Přidali se k ní vězni 15 z 33 českých věznic.

5. dubna 2000 - Ve věznici Oráčov na Rakovnicku vypukly nepokoje. Vězni kvůli údajně nevyhovujícím životním podmínkám a nedodržování svých práv přestali odebírat stravu. Po jednoznačném stanovisku zástupců vězeňské služby, kteří odmítli jednat pod nátlakem, se situace druhý den zklidnila.

5. května 2000 - Den a noc drželo 18 obviněných cizinců hladovku ve vazební věznici v Praze-Ruzyni. Obvinění odmítali jídlo údajně kvůli tomu, že vazba, v níž čekají na rozhodnutí českých úřadů o vyhoštění, trvá dlouho. Hladovku cizinci ukončili až po pohovorech, do nichž se zapojil i ukrajinský konzul v České republice.

Březen 2001 - Zhruba 90 vězňů, cizinců čekajících ve vazební věznici v Praze-Ruzyni na vyhoštění, drželo zhruba týden hladovku na protest proti údajně neúměrnému protahování vyhošťovacího řízení. Někteří z nich odmítáním jídla také protestovali proti životním podmínkám ve věznici. Od odmítání stravy většina z protestujících odstoupila poté, co se vedení věznice pokusilo zlepšit hygienické a kulturní podmínky ve vězeňském zařízení.

26. října 2001 - V pěti věznicích drželo hladovku celkem 173 vězňů. Vesměs šlo o rusky hovořící cizince - občany bývalého Sovětského svazu. Odmítáním stravy protestovali proti údajnému porušování svých práv a svobod. Poslední z nich hladovku ukončili začátkem listopadu.

V noci na 12. listopadu 2001 - Policie a vězeňská služba zabránily vzpouře, jež měla krýt útěk bossů ruskojazyčných mafií odpykávajících si v českých věznicích svůj trest. Nepokoje připravovali rusky mluvící vězni v 11 věznicích po celé České republice, vzpoura byla organizována i zvenku. Jeden ukrajinský vězeň byl při zásahu vážně zraněn. Policie později dospěla k závěru, že si zranění způsobil sám. Celkem 19 vězňů, hlavních organizátorů, bylo rozmístěno do jiných věznic. Proti šesti bylo vzneseno obvinění z maření výkonu úředního rozhodnutí.

2. dubna 2002 - Hladovku ve věznici v Praze-Pankráci zahájil sedmačtyřicetiletý Makedonec albánského původu, jenž byl odsouzen za loupežné přepadení a omezování osobní svobody. Hladovět přestal 29. dubna.

29. července 2002 - V pankrácké věznici zahájilo 32 vězňů hladovku. Převážnou většinu z nich tvoří lidé z bývalého Sovětského svazu. Hladovkářům se nelíbí, že úřady v trestním řízení pomalu řeší jejich případy. Hladovkou chtějí vyjádřit také nesouhlas s pobytem ve vazbě a upozornit na údajné porušování lidských práv a diskriminaci cizinců v českých věznicích. K hladovkářům se o den později přidali další čtyři vězni.

Zpět na seznam zpráv