Zlaté časy prohibice

(20. léta v USA)

Sicílie byla sice místem kde se mafie takzvaně „zrodila", ale k velké moci a velkým penězům se dostala až v USA. Centrem všeho dění se stalo samozřejmě hlavní město New York.

17. leden 1920 je datum kdy v USA začala „prohibice", tedy absolutní zákaz vyrábět konzumovat, či prodávat jakékoliv tekutiny s vyšším než jednoprocentním obsahem alkoholu. Tento zákaz platil až do 5. Prosince 1933. Není snad nutné dodávat, že americké podsvětí ho jen přivítalo. Kdo se do černého obchodu s alkoholem zapojil, přišel si na obrovské sumy peněz, protože žízeň po alkoholu byla i přes prohibici neuhasitelná. Spotřeba alkoholu v USA po zavedení prohibice paradoxně ještě vzrostla. Je třeba poznamenat, že prohibice otevřela mafii přístup k penězům, o kterých se jí dřív ani nesnilo a díky penězům vydělaným na pašování a výrobě alkoholu získala prostředky na další „investice" a to do jak ilegálních tak i legálních „projektů."

Jak to začalo?

V New Yorku působilo na Joseph Masseria - boss Joezačátku období prohibice několik gangů. Z nich nejvýznamnější byl gang v jehož čele stál Guisseppe Masseria neboli „Boss Joe". Tento zavalitý muž uprchl v roce 1903 ze Sicílie a vypracoval se až na šéfa nejmocnějšího gangu v New Yorku. V jeho gangu se to hemžilo jmény které v budoucnu sehrály ještě důležitou roli např. Carlo Gambino, Catellanovi, Tommy Lucchese, Albert Anastazia, Joe Adonis atd.. Existoval tu však i jiný boss a byl jím Salvatore Maranzano, který se snažil Masseriovo výsadní postavení ohrozit. Maranzano měl značně kultivované vystupování a obdivoval velmi Julia Caesara. Tím si vysloužil přezdívku „Malý Cézar". Pocházel z městečka Castellammare del Golfo a do U.S.A ho poslal sám boss celé Sicílie Don Vito Cascio Ferro. Maranzano se měl pokusit sjednotit americkou mafii a případně ji podřídit velení dona Vita. Chybělo málo, aby se stal jediným mafiánským bossem s univerzitním vzděláním (studoval na kněze). Ovládal šest světových jazyků včetně latiny.

Oba dva tito bosové však získaly ještě jednoho významného konkurenta. Jednalo se o gang v jehož čele stál mladík, který se do N.Y přistěhoval také ze Sicílie. Nebyl to nikdo jiný než Salvatore Lucania, později známý jako Lucky Luciano. Do jeho gangu patřili ještě dva židovští mladící. Prvním byl Maier Suchowlijasnki (později známý jako Meyer Lansky) a druhým syn ruských přistěhovalců Benjamin „Bugsy" Siegel. Později se k nim přidali i Frank Costello a Vito Genovese. Tahle pětice gangsterů tvořila dokonalý tým. Lansky a Siegel byli její mozek, Costello byl zase vynikající diplomat, Genovese představoval sílu a Luciano to vše řídil. Sami musíme uznat, že tato kombinace byla předurčena k tomu aby změnila charakter organizovaného zločinu v celých Spojených státech amerických. Asi v polovině 20. let už měla Lucianova parta desítky palíren a lihovarů, autopark nákladních vozů, které pašovaly alkohol přes hranice, řetězec skladů, výčepů a náleven. Pracovaly pro ni stovky výrobců, řidičů, překupníků a jiných lidí. Sám Luciano později tvrdil že v roce 1925 jenom na „chlastu" vydělal 12 milionů dolarů. Z toho milión vyplácel svým mužům , sto tisíc týdně dával na úplatky a zbytek tzn. asi čtyři miliony si rozdělili mezi sebou Luciano, Lansky, Costello a Genovese. Lucianův gang vyrostl skutečně raketovou rychlostí a tak se ho dva hlavní rivalové Boss Joe a Salvatore Maranzo snažili přetáhnout na svou stranu . Luciano se nakonec připojil k Masseriovi , i když později to dopadlo jinak. (o tom ale až dále)

Castellamarská válka

Maranzano (Malý Cézar) začal shromažďovat své lidi. Jednalo se hlavně o lidi z jeho rodného Castellamare a zaměřil se na Bosse Joea a jeho obchod s alkoholem. Snažil se mu házet klacky pod nohy a různě mu znepříjemňovat život. To si však Boss Joe nenechal líbit a za nějaký čas jejich vzájemné potyčky vyústili až v tzv. castellammarskou válku. Během prvního roku přišel Masseria asi o 50 lidí. Během bojů však došlo i na přeběhnutí do druhého táboru. Jedním z prvních byl Carlo Cambino (pozdější významný boss) , který přeběhl k Maranzanovi, když vytušil že Masseriovi hrozí nevyhnutelně porážka. Když už bylo stále více jasné, že Boss Joe bude poražen, nabídl Lucky Luciano Maranzanovi že Masseriu sám odstraní, pokud mu bude potom zaručena beztrestnost. Maranzo však řekl, že bude vyjednávat teprve až bude Joe mrtvý. Luciano se dlouho vykrucoval až mu Maranzo jednoho dne poslal vzkaz. Luciano dostal pěknou nakládačku z níž si odnesl jako suvenýr řeznou ránu nožem do tváře, která mu znetvořila obličej. Po této události už Luciano raději rychle splnil to, co po něm Maranzano chtěl. V dubnu 1931 pozval Luciano Masseriu do restaurace a když odešel na toaletu vtrhli do vnitř čtyři muži, kteří jeho tělo rozstříleli Masseriu sprchou kulek a zase zmizeli. ( jednalo se o Genovese, Anastasiu, Siegela, Adonise ) To byl prakticky konec castellamarské války. Maranzano se stal vládcem zločineckého světa v USA.

Nový řád

Aby tuto skutečnost potvrdil oficiálně, vyhlásil nový řad, kterým se měla od nynějška ctihodná společnost řídit. V květnu 1931 svolal do hotelu Grand Concourse v Bronxu schůzku všech mafiánských rodin (asi 400 mužů z celé země). Na tomto setkání Maranzano formuloval nový řad. Poprvé zde použil termín Cosa nostra (naše věc), který měl označovat spolek ,který vznikne na základě nového řádu.

Maranzanoo vysvětli, že Cosa nostra bude organizována po vzoru římských legií Julia Caesara (jak překvapivé). Rozčleněna bude do jasně definovaných rodin, z nichž každá bude spravovat předem stanovenou oblast a území. Každé rodině bude vládnout boss, nadaný přirozenou autoritou a rozsáhlými pravomocemi. Zastupovat ho bude podboss, jemuž budou podřízeni caporegime (kapitáni), zodpovídající za jednotlivé pěšáky. Sám Maranzo si přisvojil funkci capo di tutti capi, tedy představeného všech amerických bossů. Všechny rodiny mu také samozřejmě odevzdávali určitou část zisků. Organizace měla zajistit to , že boss zůstane stranou všech zločineckých aktivit a nebude se na nich přímo podílet. Pěšákům bude přístup k bossovi uzavřen. Formuloval tu i zákaz mluvit o Cosa nostře na veřejnosti. Kdo by neuposlechl bude potrestán smrtí. Dále uvedl že do Cosa nostry budou přijímáni jedině muži, kterým v krvi koluje italská krev. Posléze oznámil, že New York si mezi sebou rozdělí pět rodin. V Brooklynu bude působit jeho, tedy Marazanova rodina, jejímž bossem ustanovil Josepha Bonanna. Další brooklynskou rodinu povede Maranzův dobrý přítel Joe Profaci, se svým zástupce Joem Colombem. Brooklynský přístav přidělil rodině Vincenta Mangana a jejími členy se stali i Albert Anastasia a Carlo Gambino. Čtvrtá rodina obsáhne Masseriovi „pohrobky". Bossem určil Lucky Luciana, jemuž budou sekundovat Frank Costello a Vito Genovese. Poslední , pátá rodina pak bude podřízena Frankovi Scalisemu a jeho podbossovi Tommymu Lucchesemu. (toto uspořádaní platí až do dneška - samozřejmě bosové jsou jiní) Maranzo tím sice zajistil mír, ale samozřejmě si uvědomoval , že jako boss všech bossů nebude mít klid, protože každý se bude chtít dostat na jeho jméno. Sám si sestavil seznam potencionálních rivalů. Na prvním místě se objevilo jméno Al Capone. Hned po tomto chicagském bossovi následovali Frank Costello, Joe Adonis, Vito Genovese a Lucky Luciano.

Maranzano versus Luciano

Maranzo a Luciano bylo dva naprosto rozdílní lidé. Maranzo byl klasický představitel staré školy. Používal termíny jako „muž cti" a „ctihodná společnost" a v hovoru střídal angličtinu s italštinou.. Luciano byl o dvacet let mladší a vyrostl v Americe a Ceasarovi a jeho chování a blábolené o čestnosti se smál. Měl s Ceasarem stálé rozepře. Jedna se například týkala jeho kumpánů Siegela a Lanskeho, kteří měly skvělý talent. Luciano chtěl aby pařili také do Cosa Nostra, jenže Maranzanoo spolupráci s židy zásadně odmítal.

Krátce po skončení Castellamarské války Maranzano dospěl k názoru , že je nutno ukázat světu co si může jako boss všech bosů dovolit. Rozhodl se že pošle Luciana k šípku a spolu s ním i Vita Genovese. Pozval si je oba na schůzku do své kanceláře v Grand Central Building , kde měli být při odchodu zastřeleni. Vraždu měl provést irský zabiják Vincent Coll „Šílenej pes". Maranzo svůj záměr však prozradil několika spolupracovníkům a tak se o tom dozvěděl i Luciano. Ten se rozhodl že Maranzu předběhne. V den schůzky poslal do kanceláře Tommyho Lucchese, jemuž Maranzo věřil. Po něm se v Kanceláři objevili čtyři vrazi, kteří se vydávali za zaměstnance berního úřadu a Marranzano ani nestačil vstát od stolu a už ho provrtalo několik výstřelů. Potom střelci vyběhli do haly a oznámili „Šílenému psovi", že se akce nekoná , protože se o ní domákly poldové.

 

Nový boss Luciano

Bugsy Siegel Meyer Lanky Lucky Luciano Cosa nostra tak spadla do klína Lucianovi. Po převzetí moci nařídil čistky, při kterých odstranil zbývající Marranzanovi lidi. (60 mužů). Luciano také následně svolal konferenci, kde se mělo rozhodnout o dalším osudu Cosa Nostry. Luciano zrušil funkci Boss všech bossů, který zavedl Maranzo. Podařilo se mu do Mafie začlenit nejen Italy ale i židovské a irské gangy. Nemohli mít samozřejmě statut řádného člena (nebyli italové), ale to jím vůbec nevadilo. Stačilo, že se mohli podílet na ziscích. Základní strukturu pěti New Yorských rodin Luciano neměnil , ale obohatil rodinnou hierarchii o hodnost consigliere (poradce) a zvolil dvanáctičlennou „RADU", která měla řešit spory mezi rodinami. Tato rada fungovala jako zákonodárný orgán a soud zároveň. Rada také působila jako prostředník mezi Cosa nostrou a neitalskými gangy.

Lucianovi se podařilo zkostnatělou sicilskou mafii zmodernizovat, zamerikanizovat a zdemokratizovat. Hlavně díky němu proplula mafii zdárně hospodářskou depresí a v pozdějších letech se stala důležitou součástí života v USA.